........a tak se jednou stane, že už nechcete nic....nic....jen ticho...ty už nechceš žít? ptá se někdo uvnitř....ne...to nechci ....jen prostě už nechci nic ......posloucháte vítr , jak rozezní stromy, jejich listí vždycky tak uklidňující .....krásně zní ..nic..v tichu...nesnažení se....... a toužíte to napsat,abyste to nezapomněli......chcete aby nebyl čas...aby neexistoval....aby se zastavil svět...už ho nechcete rozhýbat svým snažením se v nesmyslnosti  dnů, kdy všichni utíkáme ,kam až můžeme....

....jednou v regresi, vzpomínce na úraz hlavy.......jsem opustila tělo a  jak jsem tak letěla....najednou jsem byla štastná....napadlo mě, už nic nemusím, nemusím se  už snažit .....úleva..........................
ten pocit znova ožívá.........................................................................................................................
po nacházení se v knihách a lidech, co už "něco vědí" se stále ptám, proč?

lidem co přijdou ,že potřebují pomoc, říkám prostě jděte...cesta vede jenom nahoru, jinam to nemá smysl.....ale ted se sama ptám  proč?
medituj, proč? prostě dělej co tě baví, proč?
naplň svůj úkol,proč??najdi sama sebe, splň si přání .....buď šťastná......

proč?

 co je karma? pro mě je to pnutí duše..což je vlastně jen váš záměr......a pokud se něco navrací, tak je to zrcadlení, není to trest.....
bohužel, někde nad vámi je ještě vaše vyšší já, co ví určitě nejlíp, co máte dělat ............
proč? a ano vím....věděla jsem to ....chtěla jsem to.....
ale už jsem unavená, z toho co musím, co bych měla, jen jsem unavená z toho snažení se... jít dál a dál..a dál.......

jo vlastně ....zkušenost  je nesdělitelná......:))